Bylo léto...

Otylí motýli vztekle mávali svými křídly kolem sebe. Ikdyby však byly ty jejich pohyby sebevzteklejší, pořád by byly tak půvabné a ladné. Pod vysokým topolem se mezi starým suchým listím schovával šnek. Byl tam tak stranou slunečních paprsků, které už dlouho před polednem pichlavě dopadaly a hřály, až pálily. Slintal si ze své staré ulity a těšil se na déšť, který vše změní. Na louce mezitím zafoukal vítr a z odkvetlých lampiónů pampelišek uvolnil stovky malých panáčků. Ti se na svých padácích rozletěli, nabrali výšku a za chvíli se ztratili v modravém nebeském oceánu. Bylo léto.